Komparace tradičního a agilního přístupu k projektovému řízení
V této krátké komparaci se věnuji tématu, které je v posledním desetiletí předmětem stabilního zájmu odborné veřejnosti v oblasti projektového řízení (dále také Project Management nebo PM). Otázky zda, jak a kdy nasadit některou z tradičních či tzv. agilních metodik PM, lze však zodpovědět jen tehdy, pokud si vytvoříme konkrétní a jasnou představu o klíčových principech a charakteristikách obou metodických přístupů, dozvíme se něco o motivech jejich vzniku a představíme si aplikaci vybraných postupů v praxi. Nejde mi tedy o to srovnávat konkrétní tradiční a agilní metodiky či metodické standardy mezi sebou (např. Extreme Programming vs. PRINCE2), což by šlo jen obtížně a v omezené míře, ale porovnat dva přístupy k PM prostřednictvím vybraných parametrů.Vzhledem k omezenému rozsahu této komparace jsem se rozhodl vybrat jen jednu skupinu procesů projektového řízení, ze které se pokusím izolující abstrakcí definovat parametry, na nichž si budeme moci ukázat přednosti i slabiny obou přístupů pro organizaci vývojového projektu. Vybranými procesy jsou procesy související s plánováním prací na projektu.
Pro tento účel vyjdu z tradičního metodického standardu PMBOK (Project Management Body Of Knowledge), velmi vydařeného studijního materiálu eLearningového kurzu Agile Project Management od specialistky na tuto problematiku Nathalie Udo, publikace Agilní programování-Metodiky efektivního vývoje softwaru od Václava Kadlece a samozřejmě z vlastní praxe vývojových projektů, která mi poskytuje příležitosti oba přístupy v reálném prostředí aplikovat a hodnotit.