Rodina lehkých metodik Crystal

V případě metodiky Crystal jde vlastně o metodiku, jak vytvářet a volit metodiky. Její tvůrce, Alistair Cockburn, zformuloval tři základní myšlenky, na které tato metodika reaguje:

  1. Každý softwarový projekt se vyznačuje odlišnou množinou parametrů, což vyžaduje rovněž odlišné zacházení a vedení. V ideálním případě bychom potřebovali pro každý projekt uzpůsobenou metodiku, která by ponechala stranou činnosti a nástroje nevhodné nebo přebytečné a naopak podpořila funkce nezbytné a konkrétní projektové cíle.
  2. Úspěch projektu je vždy závislý na dobrých lidských zdrojích. Zlepšení podmínek pro práci projektového týmu se zpravidla projeví na jeho výkonnosti.
  3. Základní podmínkou úspěšného projektu je vzájemná, otevřená a průběžná komunikace.

Dlužno říci, že tyto myšlenky mají univerzální platnost a pamatuje na ně dokonce i tradiční metodický standard PMBOK, který doporučuje vedoucímu projektu zvolit právě jen takové nástroje a postupy, jenž posunou projekt vpřed (viz poznámka v předchozí kapitole). Z pohledu metodiky Crystal existuje pět časových okamžiků, v nichž je nutné uvažovat o přizpůsobení metodiky:

  1. Před započetím projektu, kdy je nutné čerpat ze získaných lessons learnediv předchozích obdobných projektů a hovořit s jejich účastníky o slabinách, rizicích i funkčních a osvědčených postupech. Veškeré tyto relevantní poznatky je nutno shromáždit a zaznamenat.
  2. Na začátku projektu, kdy se rozhoduje o délce iterací, požadovaných vstupech a mezivýstupech, o schvalovacím procesu, umístění pracovníků týmu (řešení lokálních pracovišť či organizace virtuálních týmů), použitých standardech i režimu komunikace či reportování. Všechny takto související parametry metodiky se volí a definují na základě společných úvah a poznatků získaných v předchozím kroku.
  3. V průběhu první iterace, tedy přibližně uprostřed iterace, kdy je vhodné uskutečnit další kolo rozhovorů se členy týmu o problémech a rizicích v metodice vedení projektu, které zaznamenali. Získané poznatky můžeme promítnout do procesů a parametrů použité metodiky. Zásadní pro toto rozhodování je otázka, zda dokončíme projekt s jeho cíli, pokud zachováme současné postupy.
  4. Po skončení každé iterace – v těchto pravidelných periodách bychom měli shrnout a vyhodnocovat, co se tým v uplynulé iteraci naučil, jaké problémy musel řešit a na co je vhodné se zaměřit v dalším průběhu projektu.
  5. V průběhu dalších iterací – pokud zvolíme delší iterace (více než 3 týdny), je vhodné zařazovat v jejich průběhu pravidelná setkání, během nichž se ptáme na zpomalující a rizikové faktory, a to např. i ve zvolených technologiích a nástrojích.

Všimněme si, že z pohledu tradiční metodiky PMBOK připomíná tento postup průběžnou analýzu rizik a formování odezvy na ně. Nejde tedy zatím o nic mimořádného ani převratného. Co je tedy na Crystal jiné?

Abychom mohli na počátku i v průběhu projektu volit z vhodné množiny postupů a opatření, je třeba vniknout do podstaty produktu, který projektem vytváříme a přesvědčit se, zda mu skutečně rozumíme. Vhodnou veličinou pro takové posouzení může být například míra důležitosti funkcí produktu, které mohou být ohroženy. Jiné nároky budeme zcela jistě klást na bezpečnost bloku jaderné elektrárny, než na kávomat. Míru důležitosti produktu si můžeme rozdělit třeba ve čtyřstupňové škále od A-Ohrožení života až po D-Ohrožení komfortu.

Druhou veličinou pak může být velikost projektového týmu, podle níž se zcela určitě může odvíjet i způsob řízení projektu. Podle takto stanovených veličin si pak můžeme navrhnout krystalickou rodinu metodik vhodných pro projekty naší organizace a z ní vydefinovat jak obecně doporučené okruhy metodik vhodných pro určité kombinace faktorů (na obrázku níže jde o bílá, světle modrá a tmavě modrá pole), tak v rámci plánování konkrétních projektů vydefinovat i její podmnožiny, které budou odpovídat výzvám konkrétního zadání (vyznačeny červeným orámováním):

crystal

Organizace, která se ze svých zkušeností kontinuálně učí, která je schopna vnímat odlišnosti a rozlišovat mezi potřebami celé škály projektů, dokáže promptně, systematicky a přitom předvídatelně upravit své fungování dle vývoje projektu, což je v pravdě metodicky cenná schopnost, která by si zasloužila daleko větší pozornosti v řadách odborné veřejnosti v ČR, než kolik je jí věnováno.