Agilní optimalizace tradičních metodik

V mnoha organizacích vznikají interní metodiky projektového řízení, definující doslovně procesy a nástroje řízení projektů, jak musí být vedoucími projektů dodržovány, a to vždy a na každém projektu. Tyto metodiky mají obvykle váhu podnikových směrnic, jsou součástí systému řízení jakosti a jako takové i předmětem pravidelných kontrol a auditů jejich dodržování. Často jde o tak rozsáhlé a rigidní dokumenty, že se jimi v praxi téměř nikdo neřídí a slouží pak spíše jako ukázka naplnění formálních požadavků pro získání certifikace ISO900x nebo jako příloha do nabídek a smluv.

Dobře definovaný systém metodických pravidel pro řízení projektů je při tom nejen aplikováním těch nejlepších zkušeností do praxe, ze kterých pak mohou čerpat všichni, aniž by museli znovu vynalézat kolo, ale zejména také konkurenční výhodou, která může ušetřit rozpočtu organizace nemalé peníze. Rigidita směrnic, jak tu byla zmíněna, je při tom v efektivním projektovém řízení kardinální chybou. Už metodický standard PMBOK (Project Management Body of Knowledge) klade projektovým manažerům hned v úvodu kapitoly 3, na straně 37 na srdce, aby si z metodiky „zvolili jen vhodné procesy nezbytné k naplnění cílů daného projektu“. Během své praxe projektového manažera jsem si nejedenkrát uvědomil, že se nejedná vůbec o snadný úkol a co víc, větší část projektových manažerů, se kterými jsem se setkal, si s ním dokonce nedokáže poradit vůbec.

Usoudil jsem proto, že by bylo přínosné – a pro některé kolegy snad i zajímavé – poukázat na způsoby, jak k volbě metodik a jejich optimalizaci přistupovat. Na pomoc jsem si vzal práce Václav Kadlece Agilní programování. Metodiky efektivního vývoj software a Christopha Steindla Lean Software Development, ze kterých jsem měl možnost se sám inspirovat a řadu agilních postupů následně vnést i do své praxe.

Agilní metodiky se začaly formovat v devadesátých letech jako odezva na stále rychleji se měnící potřeby zákazníků a zkracování lhůt na dodávku projektových výstupů v oblasti softwarového inženýrství. Tento proces v roce 2001 vyústil prostřednictvím tzv. ‚Agilní aliance‘ zformované kolem vývojáře Kenta Becka v Manifest agilního vývoje softwaru (viz PMBOK vs. Agilní manifest). Řady odborníků, kteří jsou přesvědčeni o aplikovatelnosti těchto principů i v dalších oborech, se přitom neustále rozrůstají. Pojďme si proto ukázat, jak lze ‚agilně‘ optimalizovat podnikové projektové metodiky.